Pivo po večeři jako nevinný rituál? Co může udělat s vaší váhou

Sklenička může mít skoro tolik energie jako tuk

Bužga v rozhovoru používá provokativní přirovnání. Kdo pije alkohol, jako by z hlediska energetického příjmu konzumoval tuk. Přestože jde o nadsázku, základní myšlenka odpovídá skutečnosti.

Jeden gram čistého alkoholu poskytuje přibližně sedm kilokalorií. Gram tuku má devět kilokalorií, zatímco bílkoviny a sacharidy přibližně čtyři. Upozorňuje na to také britská Národní zdravotní služba NHS.

Rozdíl je ale zásadní. Alkohol dodává energii, nikoli potřebné živiny. Navíc se většinou nepije samotný. V pivu jsou další sacharidy, ve sladkých koktejlech přibývá cukr z limonád, džusů nebo sirupů.

Při hubnutí se proto počítá nejen množství jídla, ale i všechno, co člověk vypije. Několik pravidelných večerních drinků může energetickou bilanci výrazně změnit, aniž by si toho člověk při pohledu na jídelníček všiml.

Pivo, víno, nebo tvrdý alkohol? Rozhoduje hlavně množství

Je lepší dát si dvě deci vína, velké pivo, nebo panáka? Právě na to se Machytka svého hosta ptá.

Bužga upozorňuje, že důležitý není pouze druh nápoje, ale především množství vypitého etanolu a jeho koncentrace. Tvrdý alkohol obsahuje více etanolu v menším objemu, pivo se zase běžně pije ve větších porcích.

Z kalorického hlediska záleží také na ostatních složkách nápoje. Zdravotní rizika samotného etanolu ale nezmizí tím, že člověk vymění pivo za víno.

A právě víno má v této debatě zvláštní postavení. Dlouhé roky se totiž mluvilo o jeho možném ochranném účinku na srdce a cévy.

Červené víno jako lék? Starý příběh dostává trhliny

Představa, že sklenička červeného vína prospívá srdci, se pevně usadila ve veřejném povědomí. V podcastu oba lékaři připomínají dřívější výzkumy a názory, které spojovaly umírněnou konzumaci vína s nižším výskytem některých kardiovaskulárních onemocnění.

Víno skutečně obsahuje různé rostlinné látky, například polyfenoly. To však neznamená, že zdravotní přínosy těchto látek vyvažují účinky alkoholu.

Světová zdravotnická organizace WHO upozorňuje, že dostupné důkazy neprokazují, že by případné kardiovaskulární výhody mírného pití převážily související riziko rakoviny. U starších pozorovacích studií navíc mohly výsledky ovlivnit rozdíly mezi sledovanými skupinami.

Z alkoholu se tak nestává zdravý nápoj jen proto, že obsahuje některé potenciálně prospěšné látky.

Alkohol zvyšuje riziko rakoviny i při menších dávkách

Jedním z nejvážnějších momentů rozhovoru je upozornění na karcinogenní účinky alkoholu. Bužga připomíná jeho souvislost s poškozením jater, nervového systému i dalšími onemocněními.

Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny IARC, která patří pod WHO, řadí alkoholické nápoje mezi prokázané lidské karcinogeny. Souvislost byla potvrzena například u rakoviny jater, tlustého střeva a konečníku, jícnu, ústní dutiny a ženského prsu.

WHO zároveň uvádí, že pro riziko rakoviny nelze stanovit bezpečnou hranici pití. Neznamená to, že každý, kdo vypije sklenku vína, onemocní. Znamená to, že ani nízká konzumace není zcela bez rizika a s rostoucí dávkou nebezpečí obecně stoupá.

Důležité je také dlouhodobé působení. Následky pravidelného pití se nemusí projevit okamžitě, ale mohou se rozvíjet řadu let.

Sklenička na usnutí může spánek naopak zhoršovat

Další rozšířený zvyk představuje alkohol před spaním. Někdo si dá víno na uklidnění, jiný tvrdí, že bez večerního piva vůbec neusne.

Alkohol skutečně tlumí centrální nervovou soustavu a může usnadnit usnutí. Jenže kvalitní spánek není totéž co rychlé usnutí.

Americký Národní institut pro výzkum zneužívání alkoholu a alkoholismu NIAAA upozorňuje, že alkohol může narušovat strukturu spánku, včetně fáze REM. Výsledkem může být méně kvalitní odpočinek.

Bužga v podcastu upozorňuje ještě na jinou okolnost. Pokud člověk začne skleničku vnímat jako nezbytnou podmínku uklidnění nebo usnutí, je namístě zamyslet se nad vznikajícím návykem.

Samotný pravidelný rituál ještě automaticky neznamená závislost. Potřeba alkoholu, ztráta kontroly nad množstvím nebo potíže při vynechání však patří mezi varovné signály.

Když člověk vydrží více, neznamená to, že mu alkohol neškodí

Někteří lidé se chlubí tím, kolik toho dokážou vypít, aniž by byli viditelně opilí. V podcastu se proto dostává na řadu také tolerance alkoholu.

Na jeho odbourávání se podílejí jaterní enzymy, zejména alkoholdehydrogenáza. Roli hrají genetické rozdíly i dlouhodobá konzumace.

Při pravidelném pití se může tolerance zvyšovat. Člověk pak potřebuje větší množství k dosažení dřívějšího účinku. Nejde však o ochranu organismu. Poškozování jater, srdce nebo nervového systému může pokračovat, i když se dotyčný subjektivně necítí tolik opilý.

Bužga zároveň připomíná, jak hluboko je alkohol zakořeněný v českých společenských zvyklostech. „Alkohol je u nás rituální droga,“ říká v rozhovoru. Víno nosíme na návštěvu, připíjíme si při oslavách a pití považujeme za přirozenou součást setkávání.

Právě společenská přijatelnost ale může způsobit, že si rizikového chování dlouho nikdo nevšimne.

Pro hubnutí může být zásadní i to, co pijeme

Rozhovor se nakonec vrací k obezitě. Bužga popisuje pacienty, kteří upraví jídelníček, ale pravidelný příjem alkoholu ponechají beze změny.

Etanol se v těle přednostně odbourává a jeho metabolismus dočasně ovlivňuje využívání dalších energetických zdrojů. Sám o sobě však automaticky nezablokuje hubnutí. Rozhodující zůstává dlouhodobá energetická bilance, kterou alkohol může výrazně komplikovat.

Není proto nutné hledat problém vždy jen v pečivu, sladkostech nebo velikosti porcí. Někdy stojí za to podívat se také do sklenice.

A pokud je pití pravidelné, obtížně kontrolovatelné nebo spojené s abstinenčními příznaky, nejde už pouze o otázku kalorií. U člověka s fyzickou závislostí může být náhlé vysazení alkoholu nebezpečné a vyžaduje odborně vedený postup.