Obezita už u kojenců? Lékařka vysvětluje, kdy za nadváhou stojí geny

Obezitu mohou lékaři řešit už u několikaměsíčního dítěte

Docentka Hainerová potvrzuje, že do specializované ambulance mohou být odesláni i velmi malí pacienti.

„Může to být tří-, šestiměsíční pacient,“ popisuje.

Důvodem bývá mimořádně rychlý nárůst hmotnosti, který zachytí pediatr během pravidelných preventivních prohlídek.

V takovém případě ovšem lékaři automaticky nepředpokládají, že dítě dostává příliš mnoho jídla. Nejprve hodnotí jeho dosavadní růst a vývoj, způsob krmení, zdravotní stav a případné další příznaky.

Velmi důležitým pomocníkem je růstový graf.

Pokud dítě výrazně přibírá, ale zároveň se zpomaluje jeho růst do výšky, může jít o varovný signál.

Lékaři pak zvažují například hormonální nebo jiná vzácná onemocnění. U některých dětí s těžkou obezitou vznikající velmi časně přichází na řadu také genetické vyšetření.

Neznamená to však, že každé rychleji přibírající miminko trpí obezitou nebo vážným onemocněním. Posouzení vždy závisí na věku, růstu a individuálním zdravotním kontextu.

Některé děti mají geneticky podmíněný mimořádný hlad

Jednou z možných příčin časné těžké obezity jsou vzácné monogenní poruchy.

Jde o onemocnění způsobená změnou konkrétního genu, který se podílí například na regulaci hladu, pocitu sytosti nebo energetické rovnováhy.

Takové dítě může mít výraznou potřebu jíst a obtížně dosahovat pocitu nasycení.

Hainerová vysvětluje, že právě kombinace velmi časného vzniku těžké obezity a neobvykle silného hladu může lékaře přivést k podezření na genetickou příčinu.

Genetika však nehraje roli pouze u vzácných onemocnění.

Také u běžnějších forem obezity může člověk zdědit větší náchylnost k přibírání. O tom, jak se tato predispozice projeví, pak spolurozhoduje prostředí, v němž vyrůstá a žije.

Proto mohou dvě děti ve stejné rodině na podobný jídelníček a pohybový režim reagovat rozdílně.

Za dětskou obezitu nemohou jen rodiče. Roli hraje celé prostředí

Jedním z nejsilnějších momentů rozhovoru je debata o odpovědnosti.

Machytka se ptá, nakolik je obezita důsledkem zděděných dispozic a nakolik životního stylu rodiny.

Hainerová odmítá jednoduché hledání viníka.

„Já si myslím, že to není úplně selhání jedince. Já si myslím, že to je selhání společnosti,“ říká.

Upozorňuje například na všudypřítomnou reklamu na kaloricky bohatá jídla, sladké nápoje a produkty cílené na děti.

Připomíná také, že některé rodiny čelí finančnímu tlaku, nedostatku času nebo dlouhodobému stresu. To všechno může komplikovat zdravější každodenní režim.

Podle Hainerové proto nestačí rodičům opakovat, že mají dětem lépe vařit a více je nutit k pohybu.

Důležité je také prostředí škol, školek, zdravotnictví a způsob, jakým společnost dětem představuje jídlo.

Zvlášť kritická je k reklamě na nezdravé potraviny přímo zaměřené na děti. Právě její omezení by podle ní mohlo být jedním z užitečných preventivních opatření.

Každé páté české dítě má nadváhu nebo obezitu

Jak vážný je problém v České republice?

Podle studie Státního zdravotního ústavu Zdraví dětí 2024/2025 mělo přibližně každé páté sledované dítě nadváhu nebo obezitu.

Výzkum zahrnoval 5 252 dětí ve věku 5, 9, 13 a 17 let. Nadváha byla zjištěna u devíti procent a obezita u deseti procent účastníků.

Nejvýraznější nárůst podílu dětí s vyšší hmotností zaznamenali výzkumníci mezi pátým a devátým rokem života.

Nejvyšší zastoupení obezity bylo ve třinácti letech.

Zajímavé je, že oproti předchozímu sledování v roce 2016 nedošlo k významné změně celkového výskytu nadváhy a obezity. Problém tedy přetrvává, ale tato konkrétní data sama o sobě nedokládají jeho další prudké zhoršování.

BMI u dětí funguje jinak než u dospělých

Pokud dospělému člověku vyjde BMI nad 30, zpravidla to odpovídá kategorii obezity.

U dětí ale nelze používat stejné hranice.

Jejich tělo se totiž neustále vyvíjí. Mění se výška, množství svalů, tělesné proporce i podíl tukové tkáně.

Proto pediatři hodnotí BMI podle věku a pohlaví pomocí takzvaných percentilových grafů.

V českém systému se nadváha obvykle zařazuje mezi 90. a 97. percentil, zatímco hodnoty nad 97. percentilem odpovídají obezitě.

Co to znamená?

Pokud má dítě BMI na 97. percentilu, nachází se přibližně na úrovni, pod kterou leželo 97 procent dětí stejného věku a pohlaví v referenčním souboru.

Neznamená to, že dnes musí mít obezitu pouze tři procenta dětí. České referenční grafy vycházejí z historických populačních měření.

Hainerová proto zdůrazňuje, že samotná hmotnost dítěte nestačí. Lékař potřebuje znát také jeho výšku, věk, pohlaví a dlouhodobý vývoj.

Léky na obezitu už mohou dostávat i někteří dospívající

V rozhovoru se otevírá také otázka moderní farmakologické léčby.

U dospělých se léky ovlivňující regulaci hladu a sytosti staly důležitou součástí léčby obezity. Některé přípravky už mají v Evropské unii schválené použití také pro dospívající.

Například semaglutid v přípravku Wegovy je podle Evropské agentury pro léčivé přípravky určen i vybraným pacientům od 12 let s obezitou a tělesnou hmotností nad 60 kilogramů.

Nejde však o léčbu určenou každému dítěti s vyšší hmotností.

Indikace vyžaduje odborné posouzení a léčba má doplňovat úpravu stravování a fyzické aktivity. Rozhodují také konkrétní schválené podmínky, věk a zdravotní stav.

Ve zveřejněné ukázce Hainerová upozorňuje na význam dostupnosti léčby pro mladší pacienty a zmiňuje také otázku její úhrady.

Schválení léku pro určitou věkovou skupinu ovšem automaticky neznamená, že jej zdravotní pojišťovna každému pacientovi hradí.

Dítě potřebuje dlouhodobou péči, nikoli další dietu

Léčba dětské obezity se zásadně liší od běžných redukčních diet dospělých.

Dítě stále roste a vyvíjí se. Cílem proto nemusí být rychlý pokles kilogramů, ale podle věku a zdravotního stavu například zpomalení nadměrného přibírání při zachování přirozeného růstu.

Důležitá je spolupráce rodičů, pediatra a podle potřeby dalších odborníků, například nutričního terapeuta nebo psychologa.

Hainerová upozorňuje také na omezení krátkodobých pobytových léčebných programů. Pokud se dítě po úspěšném pobytu vrátí do prostředí, kde se nic nezměnilo, mohou se původní potíže vracet.

Klíčová je proto návazná péče a zapojení celé rodiny.

A právě v tom spočívá hlavní sdělení rozhovoru. Dětská obezita není otázkou několika kilogramů navíc ani jednoduchým důsledkem nedostatku vůle.

Je to zdravotní problém, který vyžaduje pochopení příčin, včasnou diagnostiku a podporu dítěte i jeho okolí.