Proč se kila vracejí? Tukové buňky mají vlastní pamět

Kila jsou pryč. Tělo ale možná nezapomnělo

Zhubnete deset, dvacet nebo více kilogramů. Číslo na váze se změní, metabolické zdraví se může výrazně zlepšit a tělo je na pohled jiné.

Uvnitř ale nemusí být všechno stejné jako u člověka, který obezitu nikdy neměl.

Vědci z Case Western Reserve University a Harrington Discovery Institute při University Hospitals Cleveland Medical Center popsali v roce 2026 v odborném časopise Cell Reports mechanismus, který u myší fungoval jako určitá biologická „paměť“ předchozí obezity.

Tato paměť udržovala zvýšenou produkci hormonu podporujícího chuť k jídlu i poté, co zvířata zhubla.

Výsledkem byl větší příjem potravy a rychlejší návrat hmotnosti.

Nejdůležitější upozornění ale přichází hned na začátku: klíčovou část mechanismu vědci prokázali u myší. Zatím nevíme, zda funguje stejně významně také u lidí.

Signál hladu zůstal zapnutý

V centru výzkumu je hormon zvaný asprosin.

Tuková tkáň ho uvolňuje do krve a jednou z jeho funkcí je podporovat chuť k jídlu.

Výzkumníci zjistili, že během obezity se u myší zvyšovala hladina signální molekuly TGF-β1. Ta v tukových buňkách podporovala proces vedoucí k vyšší produkci asprosinu.

Na tom by ještě nebylo nic tak překvapivého.

Zásadní bylo to, co se stalo po zhubnutí.

TGF-β1 se vrátil k normálu, ale zvýšená produkce asprosinu pokračovala.

Krátkodobý signál totiž podle výzkumníků změnil uspořádání chromatinu kolem genu Fbn1, ze kterého asprosin vzniká. Buňka tak zůstala nastavená na jeho zvýšenou produkci i poté, co původní podnět zmizel.

Seniorní autor výzkumu Atul Chopra to pro The Washington Post popsal velmi jednoduše: u myší jako by hlad zůstal „zaseknutý v poloze zapnuto“.

Myši chtěly znovu jíst víc

Když zvířata po období obezity zhubla, zvýšená hladina asprosinu přetrvávala a podporovala větší příjem potravy.

Hmotnost se následně rychle vracela.

Vědci pak zkusili celý mechanismus narušit. Když geneticky nebo farmakologicky zasáhli do biologické cesty spojené s asprosinem, návratu hmotnosti u myší dokázali zabránit.

Právě to dělá z práce víc než pouhé pozorování.

Výzkum ukazuje konkrétní biologickou cestu, která v experimentálním modelu dokázala ovlivnit návrat váhy.

Pořád je ale příliš brzy na představu, že jsme konečně našli jediný důvod jojo efektu.

U lidí se totiž na regulaci hmotnosti podílí velké množství hormonálních, genetických, metabolických, psychologických i environmentálních faktorů.

Tukové buňky už jednou „paměť“ ukázaly

Myšlenka, že tuková tkáň může nést stopu předchozí obezity, není nová.

Velkou pozornost vzbudila už práce publikovaná v roce 2024 v časopise Nature.

Výzkumníci tehdy analyzovali také tukovou tkáň lidí s obezitou před bariatrickou operací a znovu dva roky po výrazném zhubnutí. Bariatrická operace je chirurgický zákrok k léčbě obezity, například zmenšení žaludku nebo žaludeční bypass.

Přestože se jejich hmotnost významně snížila, v tukové tkáni stále přetrvávaly některé změny v aktivitě genů, které byly přítomné během obezity.

Český odborný portál proLékaře tehdy výsledky shrnul právě jako možnou „paměť“ tukových buněk.

U myší pak vědci ukázali i praktický dopad. Zvířata, která už jednou obezitu měla a následně zhubla, po opětovném vystavení kaloricky bohaté stravě přibírala rychleji než myši, které nikdy obézní nebyly.

U lidských vzorků se ale prokázalo především to, že některé buněčné změny přetrvávají.

Nebylo možné říct, že právě ony způsobují opětovné přibírání lidí.

Nový výzkum z roku 2026 proto přidává další dílek: ukazuje jeden konkrétní mechanismus, který by část této buněčné paměti mohl vysvětlovat.

Haluzík: po vysazení se vrátí i chuť k jídlu

To, že se po úspěšném zhubnutí mohou biologické tlaky na návrat váhy znovu ozvat, znají lékaři i z praxe.

Prof. Martin Haluzík, přednosta Centra diabetologie IKEM a předseda České obezitologické společnosti, letos v rozhovoru pro Seznam Zprávy připomněl:

„Obezita je úplně stejná chronická nemoc jako například vysoký krevní tlak.“

Vysvětloval to v souvislosti s moderní farmakologickou léčbou obezity.

Účinné léky podle něj během užívání mění chuťové preference a usnadňují dodržování jídelního režimu. Po jejich vysazení se ale chuť k jídlu vrací a s ní se u řady pacientů zvyšuje také hmotnost.

To samozřejmě neznamená, že za návrat váhy po vysazení léků může právě asprosin.

Nový experiment takový závěr u lidí nedovoluje.

Dobře ale ukazuje, proč vědci hledají biologické mechanismy, které mohou tělo po zhubnutí tlačit zpět k původní hmotnosti.

Není to jen otázka vůle

Právě tady má nový výzkum důležitý přesah.

Když se člověku po zhubnutí část kilogramů vrátí, velmi snadno se celý příběh vysvětlí nedostatkem disciplíny.

Začal zase více jíst. Nedodržel dietu. Málo se snažil.

Státní zdravotní ústav ale připomíná, že dnešní medicína obezitu chápe jinak.

„Obezita je nemoc. Není to selhání vůle nebo lenost,“ uvádí SZÚ.

Světová zdravotnická organizace ji definuje jako chronické recidivující onemocnění, na jehož vzniku a průběhu se podílí genetika, neurobiologie, stravovací návyky, potravinové prostředí a další faktory.

Nový výzkum do tohoto obrazu zapadá.

Neříká, že na stravě a pohybu nezáleží.

Ukazuje ale, že po zhubnutí nemusí člověk bojovat pouze se starými návyky. Proti udržení nižší hmotnosti mohou působit také biologické mechanismy, kterým teprve začínáme rozumět.

U lidí zatím nevíme, jak důležitý asprosin je

A právě tady je potřeba zabrzdit.

Nová studie neprokázala, že lidé po zhubnutí mají stejnou dlouhodobě zvýšenou produkci asprosinu jako sledované myši.

Nevíme ani, jak velkou část návratu váhy by tento mechanismus případně vysvětloval.

Genetik a dlouholetý výzkumník obezity Claude Bouchard pro The Washington Post připomněl, že s obezitou jsou spojeny stovky genetických znaků a výsledné riziko pravděpodobně tvoří jejich kombinace spolu s dalšími vlivy.

Asprosin proto může být jedním dílkem velmi komplikované skládačky, nikoli celým vysvětlením.

Výzkumníci teď potřebují zjistit především to, zda u lidí, kteří výrazně zhubli, zůstává hladina asprosinu zvýšená a zda souvisí s jejich následným návratem hmotnosti.

Otázku, co se děje po zhubnutí, řeší i Česko

Udržení dosažené hmotnosti je natolik velký problém, že se mu aktuálně věnuje také český výzkum.

V IKEM od roku 2026 běží projekt DIET-SLIM vedený MUDr. Hanou Kahleovou, Ph.D.

Projekt se zaměřuje přímo na dietní strategie, které by mohly pomoci stabilizovat úbytek hmotnosti dosažený léčbou založenou na inkretinech.

Výzkum má pokračovat do roku 2030, takže výsledky zatím nejsou k dispozici.

Je to ale další ukázka toho, jak se otázka léčby obezity posouvá.

Neřeší se už jen, jak člověku pomoci zhubnout.

Stále důležitější je druhá část: co udělat, aby dosažený výsledek dokázal dlouhodobě udržet.