Váha vám neřekne všechno. Zjistěte, co rozhoduje o tom, jak budete hubnout

Dva lidé měří stejně, váží stejně a mají stejné BMI. Jeden pravidelně posiluje a má hodně svalové hmoty. Druhý se téměř nehýbe a větší část jeho hmotnosti tvoří tuk, který se navíc ukládá hlavně kolem pasu.

Na osobní váze vypadají prakticky stejně. Z pohledu tělesného složení a zdravotních rizik ale stejní být nemusí.

A právě tady začíná být obyčejné číslo na váze trochu zrádné.

BMI je dobrý začátek. Ne konečný verdikt

Nejjednodušším orientačním údajem zůstává BMI neboli body mass index. Vypočítá se jako hmotnost v kilogramech dělená druhou mocninou výšky v metrech.

Světová zdravotnická organizace používá u dospělých hranici BMI 25 pro nadváhu a 30 pro obezitu. Zároveň ale sama upozorňuje, že BMI je zástupný ukazatel množství tuku a že obraz lze doplnit například měřením obvodu pasu.

To je důležitý detail. BMI totiž nepozná, jestli kilogramy navíc tvoří převážně tuk, svaly nebo něco mezi tím.

**Stejných 90 kilogramů tedy nemusí znamenat stejné tělo.**

Pas může říct víc, než čekáte

Jedním z nejjednodušších údajů, který si můžete zjistit doma během minuty, je poměr obvodu pasu k výšce.

Britský NICE doporučuje u dospělých s BMI pod 35 používat vedle BMI také waist-to-height ratio, tedy poměr pasu k tělesné výšce. Snadno zapamatovatelné pravidlo zní: snažit se držet obvod pasu pod polovinou vlastní výšky.

Člověk vysoký 170 centimetrů by se tak orientačně měl snažit mít pas pod 85 centimetrů. U výšky 180 centimetrů je polovina 90 centimetrů.

Nejde o magickou hranici mezi zdravím a nemocí. Je to jednoduchý orientační ukazatel množství tuku v oblasti břicha, který je spojený s kardiometabolickými riziky.

A právě rozložení tuku se dnes dostává stále více do centra pozornosti.

Nový pohled na obezitu: kilogramy přestávají stačit

Evropská asociace pro studium obezity EASO ve svém novějším rámci upozorňuje, že posuzovat obezitu jen podle BMI je příliš zjednodušující. Do hodnocení podle ní patří také rozložení tuku a zdravotní dopady nadměrné nebo nefunkční tukové tkáně.

U lidí s BMI pod 35 doporučuje věnovat pozornost také pasu. Pokud jsou BMI a fyzické vyšetření nejednoznačné, může podle EASO pomoci i stanovení tělesného složení pomocí DXA nebo bioelektrické impedance.

To mění i pohled na otázku „kolik bych měl vážit“.

Pro někoho může být relevantnější, zda ubývá tuk v oblasti břicha, zda si udržuje svalovou hmotu a zda se zlepšují zdravotní ukazatele, než jestli váha ukázala o kilogram méně.

Co vlastně změří přístroj typu InBody

Přístroje využívající bioelektrickou impedanci, zkráceně BIA, posílají tělem velmi slabý elektrický proud a z naměřeného odporu odhadují například množství tělesné vody, beztukové hmoty a tuku.

Jejich velkou výhodou je rychlost, dostupnost a to, že měření není invazivní. Moderní přehled publikovaný v časopise Obesity Reviews popisuje BIA jako praktickou metodu využitelnou při hodnocení tělesného složení i při sledování změn během intervence.

Výsledek ale není fotografie vnitřku těla s absolutní přesností.

Je to odhad.

Voda dokáže s výsledkem zamávat

Bioimpedance vychází do značné míry z množství vody v těle. Proto mohou naměřené hodnoty ovlivnit okolnosti, za kterých se měříte.

Hydratace, jídlo, předchozí fyzická aktivita nebo další podmínky mohou výsledky měnit. Výzkum i odborné přehledy proto zdůrazňují nutnost standardizovaného měření.

Prakticky to znamená, že pokud chcete sledovat vývoj, má větší smysl porovnávat měření provedená za podobných podmínek než řešit každou desetinu procenta tuku.

Jedno měření po náročném tréninku a druhé ráno nalačno nemusí být úplně férový souboj.

Existuje tedy skutečný „hubnoucí typ“?

Pojem je lákavý, protože slibuje jednoduchou odpověď: zjistím svůj typ a budu přesně vědět, co mám dělat.

Medicína je méně elegantní.

V odborných doporučeních se nepracuje s jedním univerzálním „hubnoucím typem“, podle kterého by bylo možné z jediného měření určit ideální dietu. Hodnotí se kombinace BMI, množství a rozložení tuku, zdravotního stavu, svalové hmoty a dalších individuálních faktorů.

A právě to může být nejdůležitější aha moment.

Nejde ani tak o to dostat nálepku svého typu. Jde o to zjistit, co se skutečně skrývá za číslem na váze.

Když váha stojí, nemusí být všechno špatně

To je užitečné i při samotném hubnutí.

Představte si člověka, který začne upravovat stravu a zároveň pravidelně posilovat. Jeho tuková hmota může klesat a svalová se může lépe udržovat nebo v některých situacích zvyšovat. Celková hmotnost se potom nemusí pohybovat tak rychle, jak člověk čekal.

Kdyby sledoval jen kilogramy, mohl by mít pocit, že se nic neděje.

Obvod pasu, vývoj tělesného složení, kondice a zdravotní parametry mohou ukázat jiný obrázek.

Proto dnes dává stále menší smysl ptát se pouze: „Kolik vážím?“

Lepší otázka může znít: „Z čeho se moje váha skládá a kde tuk ukládám?“