Šmucler: Čištění zubů může přidat dva roky života. Co na to říkají data

Dva roky života za pravidelné čištění zubů?

Dvakrát denně několik minut s kartáčkem a výsledkem mohou být až dva roky života navíc. Tak zní jedno z nejvýraznějších tvrzení prezidenta České stomatologické komory Romana Šmuclera v rozhovoru s lékařem Evženem Machytkou.

Nejde podle něj jen o to, zda člověka bolí zub nebo kolik má plomb. Stav chrupu a dásní může vypovídat o dlouhodobé péči o vlastní zdraví. Závažné onemocnění dásní navíc představuje chronický zánět, který nezůstává uzavřený pouze v ústech.

Přesné číslo je však potřeba vnímat opatrně. Dostupné výzkumy ukazují souvislost mezi dobrým stavem úst, pravidelnou péčí a nižším rizikem některých zdravotních komplikací. Nedokazují ale, že samotné čištění každému člověku automaticky prodlouží život právě o dva roky.

Lidé, kteří se o zuby pravidelně starají, mohou současně méně kouřit, lépe jíst, více se hýbat a častěji využívat preventivní péči. Část pozorovaného rozdílu proto může souviset s celkovým životním stylem.

Parodontitida je skrytá rána, která může krvácet roky

Mnoho lidí vnímá krvácení dásní jako drobnou nepříjemnost. Roman Šmucler ale upozorňuje, že rozvinutá parodontitida může znamenat rozsáhlou zanícenou plochu.

„Když se parodontitida opravdu rozjede, je to hnisající rána o ploše deset až patnáct centimetrů čtverečních,“ říká Roman Šmucler. Kdyby se podobná rána nacházela na kůži, pravděpodobně by ji podle něj nikdo dlouhé roky neignoroval.

Parodontitida postihuje tkáně, které obklopují a drží zuby. Může se projevovat krvácením nebo otokem dásní, zápachem z úst, ústupem dásní a postupným uvolňováním zubů. V počátečních fázích přitom nemusí bolet.

Světová zdravotnická organizace odhaduje, že závažná onemocnění závěsného aparátu zubů postihují více než miliardu lidí. Mezi hlavní rizikové faktory patří nedostatečná ústní hygiena a kouření.

Zánět v ústech souvisí i se zdravím srdce

Bakterie a zánětlivé látky z nemocných dásní mohou pronikat do krevního oběhu. Studie opakovaně nacházejí spojení mezi parodontitidou a vyšším výskytem nemocí srdce a cév nebo vysokého krevního tlaku.

American Heart Association však zdůrazňuje důležitý rozdíl: souvislost ještě nedokazuje, že nemocné dásně přímo způsobují infarkt nebo mozkovou mrtvici. Stejně tak zatím není prokázáno, že léčba parodontitidy sama o sobě těmto příhodám zabrání.

Onemocnění dásní a srdce mohou mít společné rizikové faktory. Patří mezi ně kouření, cukrovka, nevhodné stravování, obezita, věk nebo horší dostupnost zdravotní péče.

Péče o dásně proto není náhradou za kontrolu krevního tlaku, léčbu cukrovky, pohyb nebo nekouření. Je ale důležitou součástí celkové prevence.

Obezita a nemocné dásně se mohou potkávat

Šmucler v rozhovoru zmiňuje také statistické spojení mezi obezitou a parodontitidou. Neznamená to, že by jedno onemocnění mělo jedinou jednoduchou příčinu v tom druhém.

Obezita je spojená s chronickým zánětlivým stavem organismu a s vyšším rizikem cukrovky 2. typu. Cukrovka může zhoršovat průběh parodontitidy a neléčený zánět dásní zase komplikuje kontrolu hladiny cukru v krvi. Světová zdravotnická organizace proto popisuje vztah cukrovky a parodontitidy jako obousměrný.

Obě onemocnění zároveň ovlivňují podobné návyky. Častá konzumace sladkých potravin a nápojů zvyšuje energetický příjem a současně vytváří podmínky pro vznik zubního kazu.

Zdravý chrup může ovlivňovat také samotný výběr jídla. Člověk s chybějícími nebo bolestivými zuby může omezovat potraviny, které se obtížně koušou, a častěji volit měkká, sladká nebo výrazně zpracovaná jídla.

Čištěním zubů se ale nehubne

Představa, že pravidelné používání kartáčku přímo nastartuje úbytek kilogramů, podle Šmuclera neplatí. „Čištěním zubů nezhubneme určitě,“ říká.

Zlepšení ústní hygieny proto nemůže nahrazovat léčbu obezity, úpravu stravování ani pohyb. Může ale patřit do širší změny, při níž se člověk začne systematicky starat o své zdraví.

Šmucler považuje snížení nadměrné hmotnosti a pravidelný pohyb za dva zásadní kroky pro dlouhodobé zdraví. Pozitivně hodnotí také možnosti moderní léčby obezity, současně ale připomíná, že výsledky a bezpečnost léčby musí průběžně sledovat lékař.

GLP‑1 léčba není náhradou za péči o zuby. Pacient by měl svému zubnímu lékaři sdělit užívané léky a upozornit ho na nové potíže, například sucho v ústech, opakované zvracení nebo výraznou změnu jídelníčku.

Rychlé hubnutí může změnit tvář

V souvislosti s GLP‑1 léčbou se objevuje výraz označující propadlé tváře, zvýrazněné vrásky a povolenou kůži po výrazném zhubnutí. Nejde o lékařskou diagnózu ani o specifické poškození způsobené jedním přípravkem.

Příčinou bývá především rychlý úbytek podkožního tuku v obličeji. Podobné změny se mohou objevit po jakémkoli výrazném snížení hmotnosti, například po bariatrickém výkonu nebo velmi restriktivní dietě.

Šmucler se s pacienty, kteří chtějí podobné změny řešit, setkává v estetické medicíně. Samotná změna obličeje však podle dostupných odborných informací obvykle nepředstavuje zdravotní komplikaci. Je především kosmetickým důsledkem ztráty objemu.

Rychlost léčby ani dávkování léku by pacient neměl upravovat kvůli vzhledu bez domluvy s ošetřujícím lékařem. Rozhodující je bezpečný průběh léčby, zachování svalové hmoty a celkový zdravotní stav.