„Nemohl jsem jít ani do obchodu.“ Jak obezita člověku vezme obyčejný život, příběh Honzy z Proměn

197 kilogramů: „Prostě jsem zlenivěl“

Když Jan Erben nastupoval do druhé řady Extrémních proměn, na váze měl 197 kilogramů. Na otázku, jak se to stane, odpovídá bez vytáček.

„Prostě jsem zlenivěl. Nechtělo se mi nic dělat, ani ven, ani na kolo,“ popisuje v podcastu Doktor Evžen. Manželka byla těhotná, chutě na sladké neměla ona — měl je on. „Seděl jsem a jedl. A furt jsem jenom nabejval.“

Honza sám přisuzuje zásadní roli úbytku pohybu. Z jeho vyprávění ale nelze určit všechny příčiny rozvoje obezity.

Co obezita vezme jako první? Obyčejný den

Nejtvrdší nebylo číslo na váze, ale to, co se kolem něj vytratilo.

„Nebyl jsem schopný dojít ani do krámu, ani čtyři schody dolů,“ vypráví. Zadýchával se, musel si každou chvíli sednout. Oblékání znamenalo boj — ponožky, boty. Když se narodila dcera, začala manželka chodit s dítětem venku. On zůstával doma mezi čtyřmi stěnami.

Právě tenhle moment popisuje jako začátek: ne zdravotní nález, ale hřiště, na které nemohl jít s vlastní dcerou.

• Cesta do obchodu a čtyři schody jako fyzicky nezvládnutelná zátěž.
• Obouvání a ponožky — každodenní úkony, které přestanou být samozřejmé.
• Vyřazení z rodinného života: procházky, hřiště, výlety bez něj.

Operace žaludku, která nestačila, a arytmie

Honza nebyl člověk, který by nic nezkusil. Za sebou měl operaci žaludku kvůli obezitě — a přesto se dostal téměř na 200 kilogramů.

„Moc se to neuchytilo,“ říká o zákroku. Je to jeden z nejsilnějších argumentů pro tvrzení, které v podcastu opakovaně zaznívá: obezita je nemoc, ne otázka vůle. V jeho případě samotná rada „prostě méně jíst“ nikam nevedla.

K tomu přišly potíže se srdcem. Opakovaně řešil arytmii a musel na ablaci — několikahodinový katetrizační zákrok. Motala se mu hlava, bušilo srdce, a to i po pár krocích nebo po chvíli na slunci. „Já jsem to měl furt, takže jsem si na to zvykl.“

Kvůli srdci nemohl cvičit. Zhubl i tak

Kvůli srdci museli pohyb v průběhu proměny opakovaně omezit — několik týdnů necvičil vůbec. Psychicky to bylo podle něj nejtěžší období: „Zjistil jsem, že mě to baví, chodil jsem do fitka, na kolo — a najednou jsem nemohl nic.“

Musel se opřít o stravu. Hmotnost mu klesala dál i v období, kdy měl pohyb kvůli zdravotnímu stavu omezený. Energetický příjem má při redukci hmotnosti zásadní roli. Pohyb zároveň pomáhá udržovat svalovou hmotu, fyzickou kondici a přináší další zdravotní benefity.

Doma měl běžecký pás, kliky, lavičku. Zbytek dohnal na procházkách s dcerou — často několik kilometrů denně.

Z 197 na 109 kilogramů. A osmý měsíc poté

Na galavečeru Extrémních proměn vážil 109 kilogramů. Za jediný rok tedy zhubl 88 kilogramů — v roce, do kterého se vešly zdravotní komplikace i kamery. Jde o individuální výsledek v intenzivním programu, nikoli o obecný cíl pro ostatní pacienty.

Dnes má 115 až 116 kilogramů. Osm měsíců po skončení natáčení je to přírůstek šesti kilogramů — v době, kdy mizí režim, trenér i tým, který denně hlídá jídlo a pohyb.

Jak to zvládá? „Zvykl jsem si na ten režim. Vůbec žádné odříkání. Když něco vidím, dám si malé, ochutnám — a tím to pro mě končí.“ Vaří pro celou rodinu, střídá lososa, hovězí, kuře. Kalorie zpočátku počítal, dnes je odhaduje. Chleba a sladké doma prostě nejsou.

„Furt jsem venku. Úplně jiný člověk“

Největší změnu neměří na váze. „Furt jsem venku, jezdíme na výlety. Úplně jiný člověk. Předtím jsem byl takový smutný — teď je to o něčem jiným.“

Vážení před kamerou při jeho tehdejší hmotnosti přitom nebylo nic snadného. Popisuje to překvapivě: byl to pro něj šťastný okamžik a hlavně úleva, protože se konečně něco dělo.

Pokud řešíte obezitu nebo zdravotní obtíže spojené s hmotností, obraťte se na lékaře — není nutné čekat na podobně závažná omezení. Ten posoudí, co má smysl: úpravu životního stylu, léčbu obezity včetně GLP‑1 léčby, nebo kombinaci obojího.