Méně chuti na alkohol po „hubnoucích“ lécích? Velká studie přinesla překvapivý signál

Když se mluví o semaglutidu nebo dalších lécích této skupiny, většinou jde o hmotnost, menší porce a nižší chuť k jídlu. Jenže v posledních měsících se kolem nich rozjíždí ještě jeden příběh: mohly by ovlivňovat i craving, tedy silnou nutkavou chuť na alkohol nebo jiné návykové látky?

Právě tím zaujal článek Guardianu z března. Opíral se o čerstvou studii v BMJ, která sledovala 606 434 amerických veteránů s diabetem 2. typu. A čísla vypadala na první pohled skoro až podezřele dobře.

O 18 procent méně problémů s alkoholem zní skvěle. Jenže to není celý příběh

Ve studii vyšlo, že lidé, kteří zahájili léčbu agonisty receptoru GLP‑1, měli ve srovnání s pacienty na jiné skupině antidiabetik nižší riziko nově vzniklé poruchy spojené s užíváním alkoholu. Konkrétně šlo o relativní pokles o 18 procent.

Nižší riziko se ukázalo i u nikotinu, konopí, kokainu a opioidů. U lidí, kteří už některou poruchu užívání návykových látek měli, bylo užívání GLP‑1 léků spojeno také s nižším rizikem předávkování, hospitalizace, návštěvy pohotovosti i úmrtí souvisejícího se závislostí.

Zní to bombasticky. Ale právě tady je potřeba ubrat plyn.

Studie byla observační. Výzkumníci pracovali s velkou databází pacientů a porovnávali dvě skupiny léčby. To je cenné, ale není to totéž jako randomizovaný klinický experiment. Jinými slovy: výsledek ukazuje souvislost, ne jistou příčinu.

Navíc i absolutní rozdíly byly menší, než jak působí samotná procenta. U poruch souvisejících s alkoholem šlo podle autorů přibližně o 5,57 případu méně na 1 000 lidí během tří let.

Co by za tím mohlo být? Mozek, odměna a méně cravingu

Důvod, proč tahle hypotéza zní věrohodně, neleží jen v číslech, ale i v biologii.

GLP‑1 receptory nehrají roli jen v regulaci chuti k jídlu a pocitu sytosti. Zasahují i do mozkových okruhů spojených s odměnou a motivací. Právě proto se už delší dobu mluví o tom, že by semaglutid a podobné látky mohly tlumit i nutkavou chuť na alkohol nebo jiné drogy.

To ale pořád neznamená, že máme nový lék na závislost. Jak BMJ studie sama připomíná, takto rozsáhlá data jsou skvělá pro odhalení signálu, ale nestačí k definitivnímu závěru.

A je tu ještě jedna brzda: šlo o specifickou populaci. Většinu sledovaných tvořili starší američtí veteráni s diabetem 2. typu. Výsledky proto nejde jednoduše přepsat na mladší lidi bez diabetu nebo rovnou na českou populaci.

Malá klinická studie přidala něco důležitějšího než další hypotézu

Od března ale přibylo i něco silnějšího než jen další observační data.

V létě vyšla randomizovaná klinická studie v American Journal of Psychiatry, která testovala perorální semaglutid u 50 dospělých se středně těžkou až těžkou poruchou užívání alkoholu. Polovina dostávala osm týdnů semaglutid, druhá placebo.

Primární cíl studie – laboratorně měřená cravingová reakce na alkoholové podněty – semaglutid statisticky významně nesnížil. Tím by se dalo říct, že hlavní test nevyšel.

Jenže příběh tím nekončí.

Semaglutid současně významně snížil počet dnů s těžkým pitím, počet drinků na pitný den, přirozeně pociťovanou chuť na alkohol v běžném životě i některé negativní důsledky pití. Jinak řečeno: nevyhrál všechno, ale několik prakticky důležitých ukazatelů ano.

Dobrá zpráva? Ano. Průlom? Ještě ne

Přesně tady je nutné držet článek nohama na zemi.

Padesát lidí je na medicínský průlom málo. Osm týdnů je krátká doba. A i když randomizovaná studie stojí metodologicky výš než analýza databáze, sama o sobě nestačí na změnu klinické praxe.

Zatím tedy můžeme říct toto: signál je zajímavý a začíná se opakovat v různých typech výzkumu. Ale pořád nevíme, jak velký efekt by měl v běžné populaci, u koho by fungoval nejlépe, jak dlouho by vydržel a jak by si vedl proti standardní léčbě závislosti.

Je také důležité nezaměňovat různé látky v jedné třídě. Semaglutid je nejlépe prozkoumaný, ale z toho automaticky neplyne, že stejné výsledky ve stejné míře platí pro každého zástupce skupiny.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Pro českého čtenáře je klíčová jedna věc: v Evropské unii nejsou semaglutid ani další GLP‑1 léky schválené k léčbě závislosti na alkoholu.

Podle Evropské lékové agentury je Wegovy se semaglutidem určený k léčbě obezity nebo nadváhy u vybraných pacientů, vždy spolu s úpravou stravy a fyzické aktivity. Mezi schválenými indikacemi není alkoholová závislost ani jiná porucha užívání návykových látek.

To je důležité i prakticky. Nikdo by si z těchto výsledků neměl odnést, že má začít užívat lék na obezitu „proti pití“ bez lékaře. Výzkum je zatím ve fázi, kdy spíš otevírá dveře dalším studiím, než že by měnil doporučení.

Nejzajímavější na celé věci možná není alkohol, ale to, co to říká o mozku

Skutečný význam těchto studií možná neleží jen v tom, zda jednou vznikne nový lék na alkoholovou závislost.

Ještě důležitější může být, že ukazují, jak úzce se v mozku propojuje hlad, odměna, impulzivita a craving. To, co bylo původně vyvinuto pro diabetes a později pro obezitu, tak možná odemyká úplně nový směr léčby.

Jestli z něj jednou bude standardní terapie, dnes nikdo poctivě slíbit nemůže. Ale že jde o jedno z nejzajímavějších témat kolem GLP‑1 za poslední rok, o tom není moc sporu.