Krása není jen výhoda na rande. Může rozhodnout i o práci, penězích a tom, komu věříme

Dva uchazeči. Stejná praxe, stejná škola, stejně dobrý životopis. Jeden z nich přesto odchází z pohovoru s lepším pocitem — a později i s nabídkou. Důvod nemusí nikdo vyslovit nahlas.

Tomu se říká lookismus: situace, kdy vzhled člověka ovlivňuje, jak ho ostatní hodnotí a jaké příležitosti dostane. Na rande to bereme jako samozřejmost. V práci už to tak nevinně nevypadá.

Diskriminace, kterou neumíme pojmenovat

Americký The New Yorker letos otevřel otázku, zda bychom proti lookismu neměli dělat víc. Jedna z jeho point je jednoduchá: diskriminaci podle vzhledu často neumíme pojmenovat tak snadno jako jiné druhy nerovného zacházení.

Vzhled si totiž všimneme automaticky. Problém nastává ve chvíli, kdy z něj začneme odvozovat, jak je člověk schopný, důvěryhodný nebo vhodný pro práci.

Deepfake tváře a stejný životopis

Jak silný ten efekt je, zkoumali v roce 2024 sociologové Juliane Kühn a Tobias Wolbring. Do experimentu zapojili 493 lidí, kteří mají v práci na starosti výběr zaměstnanců.

Výzkumníci pomocí deepfake technologie měnili tváře fiktivních uchazečů, zatímco všechny ostatní informace zůstaly stejné. Kandidáti, kteří působili atraktivněji, dostávali vyšší hodnocení kompetence a častěji pozvánku k pohovoru.

Důležitá nuance: výsledky nebyly u všech stejné. Lišily se podle pohlaví a typu profese. Neplatí tedy, že atraktivní lidé mají vždy a všude výhodu — jen že vzhled do hodnocení vstupuje i tam, kde by neměl.

První dojem, který se sám potvrzuje

Česká stopa vede na Katedru psychologie FSS Masarykovy univerzity. Tamní psychologové upozorňují, že první dojem personalisty může ovlivnit vzhled kandidáta, jeho neverbální projev nebo další vlastnosti, které s budoucím pracovním výkonem nemusejí mít nic společného.

A první dojem nezůstává u prvních minut. Může ovlivnit celý další průběh pohovoru: personalista pak nevědomky hledá informace, které jeho původní názor potvrzují, a ty ostatní přehlíží.

Tetování, piercing, účes

HR manažerka a mentorka Alžběta Eli Axmann popisuje, že do hodnocení při pohovorech mohou vstupovat třeba tetování, piercing, netypický účes nebo jiný výrazný prvek vzhledu.

Dokázat, že právě vzhled rozhodl, je ale těžké. „Pokud nemáte důkaz, bude to vždy slovo proti slovu,“ říká Axmann. Pokud se vzhled při pohovoru otevřeně řeší, doporučuje uchazeči zjistit, zda by skutečně mohl být důvodem odmítnutí.

Lookismus totiž málokdy zazní jako věta „nevezmeme vás, protože se nám nelíbíte“. Mnohem častěji se schová za běžné sdělení, že firma vybrala jiného kandidáta.

Co na to české právo

Veřejný ochránce práv ve svém doporučení pro zaměstnavatele připomíná, že české antidiskriminační předpisy chrání například před diskriminací kvůli pohlaví, věku, zdravotnímu postižení, rase nebo etnickému původu, národnosti, víře či sexuální orientaci.

Samotný vzhled mezi obecnými chráněnými důvody samostatně uveden není. To neznamená, že je hodnocení podle vzhledu v pořádku — jen že se o něm hůř mluví i hůř dokazuje.

Vidět vzhled neznamená soudit schopnosti

Všímat si, jak druzí vypadají, je lidské. Chyba vzniká ve chvíli, kdy z tváře, postavy nebo účesu začneme vyvozovat, co člověk umí.

Při náboru proto pomáhá hodnotit podle předem stanovených kritérií, zkušeností a schopností — a ne podle prvního pocitu, který si pak celý pohovor jen potvrzujeme.