Zhubli desítky kilo, ale raději mlčeli. Někteří muži léčbu tají, jako by „podváděli“

Z 222 kilogramů dolů. O léku ale dva měsíce mlčel

Steffen Peddie si ze své postavy dlouho dělal legraci. Britský komik, herec a někdejší wrestler popsal pro BBC, že se jeho velikost stala dokonce součástí jeho vystupování. V 53 letech a při hmotnosti přes 222 kilogramů už ale přestala být tématem pro vtipy. Začaly zdravotní komplikace.

Nejprve změnil jídelníček a bez léků zhubl přibližně 32 kilogramů. Teprve poté začal užívat semaglutid (Wegovy). Celkově později uváděl úbytek přes 50 kilogramů. První dva měsíce léčby však o léku téměř nikomu neřekl.

Důvod nebyl medicínský. Připadal si slabý, protože potřeboval farmakologickou pomoc. Právě pocit, že „správný chlap“ by měl hmotnost zvládnout pouze disciplínou a cvičením, se pak stal hlavním tématem jeho pátrání.

Veřejně dvacet mužů. Soukromě přes sedmdesát

Peddie zveřejnil na Facebooku výzvu, aby mu muži popsali zkušenosti s léčbou. Přibližně dvacet jich reagovalo veřejně. Více než sedmdesát mu napsalo soukromě.

Jeden z mužů, Barry, BBC popsal, že po tirzepatidu (Mounjaro) klesla jeho hmotnost ze 158 na 122 kilogramů. Ani on zpočátku neměl chuť o léčbě mluvit. Když se později svěřil v práci, zjistil podle svých slov, že podobnou léčbu používá řada kolegů.

To jsou osobní zkušenosti, nikoli reprezentativní průzkum. Peddieho facebooková výzva navíc přitáhla především muže ochotné o svých zkušenostech nějakým způsobem mluvit. Přesto dobře ilustruje rozpor, který se objevuje i v populačních datech: léčba rychle proniká do běžného života, ale muži jsou mezi jejími uživateli zastoupeni méně.

Ženy ji v Británii užívaly více než dvakrát častěji

Studie publikovaná v BMC Medicine přináší mnohem pevnější čísla. Výzkumníci analyzovali reprezentativní průzkum dospělých v Anglii, Walesu a Skotsku z prvního čtvrtletí roku 2025.

Užívání léků působících přes GLP‑1 nebo kombinaci GIP/GLP‑1 na podporu redukce hmotnosti uvedlo 4,0 procenta žen, ale jen 1,7 procenta mužů. U léčby využívané výhradně kvůli hmotnosti byl rozdíl ještě větší: 2,8 procenta žen oproti 0,6 procenta mužů.

Celkem výzkumníci odhadli, že tyto léky během předchozího roku využilo k podpoře hubnutí přibližně 1,6 milionu dospělých v Británii. Výsledek ale neříká, proč je mezi uživateli méně mužů. Studie sledovala užívání, nikoli stud, tajení léčby nebo postoje k mužnosti.

Navíc vycházela z údajů, které lidé sami uvedli, a výzkumníci neměli jejich BMI ani kompletní zdravotní informace. Nemohli tedy určit, zda každý respondent splňoval medicínská kritéria pro léčbu.

„Správný chlap to odmaká v posilovně“

Praktický lékař Paul Evans, kterého BBC oslovila, popsal u některých mužských pacientů představu, že farmakologická pomoc je jakousi zkratkou a „správný mužský způsob“ spočívá v tom, že člověk jednoduše víc zabere v posilovně.

Nejde přitom jen o léky na obezitu. První britská strategie zaměřená na mužské zdraví upozorňuje, že společenská očekávání spojená s mužskou rolí mohou ovlivňovat ochotu vyhledat zdravotní péči. Bariérou může být i pracovní doba, dostupnost služeb nebo snaha problém odkládat.

V britské konzultaci, která vzniku strategie předcházela, popisovala řada mužů zdravotní problémy, s nimiž odbornou pomoc nevyhledali. Nejde ale o reprezentativní údaj za všechny britské muže – šlo o účastníky veřejné konzultace.

Tajit léčbu před kamarády je jedna věc. Před lékařem druhá

To, zda člověk chce kolegům nebo známým sdělovat informace o své léčbě, je jeho soukromá věc. Problém vzniká ve chvíli, kdy o užívaném léku neví zdravotník, který potřebuje kompletní seznam medikace nebo řeší nežádoucí účinky.

Semaglutid i tirzepatid mohou způsobovat například nevolnost, zvracení, průjem nebo zácpu. U jednotlivých přípravků existují také méně častá, ale závažnější rizika, která musí zdravotník posuzovat podle konkrétního pacienta.

Peddieho příběh proto není argumentem, že by každý měl o své léčbě veřejně mluvit. Je spíš připomínkou rozdílu mezi soukromím a tajením relevantní zdravotní informace před lékařem.

Není to „podvádění“. V EU jde o schválenou léčbu

Představa, že použití léku je nefér zkratka, má ještě jeden problém: obezita se v medicíně neléčí soutěží v síle vůle.

V Evropské unii je semaglutid pod obchodním názvem Wegovy schválen pro kontrolu hmotnosti u stanovených skupin pacientů s obezitou nebo nadváhou a přidruženými zdravotními riziky. Tirzepatid (Mounjaro) má v EU rovněž indikaci pro management hmotnosti u dospělých splňujících příslušná kritéria. Obě léčby se používají společně s úpravou stravy a zvýšením fyzické aktivity.

To neznamená, že jsou vhodné pro každého, kdo chce zhubnout. O indikaci rozhoduje zdravotní stav, BMI, související onemocnění, další medikace a možné kontraindikace.

A také to neznamená, že léčba odstraní potřebu dalších změn. Peddie sám po výrazném úbytku hmotnosti popsal, že začal znovu více cvičit a změnil přístup k pohybu.

Méně mužů v datech neznamená, že pomoc nepotřebují

Britský výzkum zatím neumí říct, kolik mužů farmakologickou léčbu obezity odmítá nebo tají právě kvůli studu. BBC nabídla několik konkrétních příběhů, nikoli důkaz, že se tak chovají muži obecně.

Čísla však ukazují reálný rozdíl: v britském průzkumu z roku 2025 byla léčba hmotnosti těmito léky mezi ženami více než dvakrát rozšířenější. Zájem o budoucí léčbu byl také vyšší u žen – 8,9 procenta oproti 5,1 procenta mužů.

Otázka tak možná není jen, proč někteří muži o léčbě nemluví. Důležitější je, zda pocit, že by zdravotní problém měli vyřešit sami, nevede část z nich k tomu, že odbornou pomoc vyhledají později, než by bylo potřeba.

PRAKTICKÝ BOX: Co je dobré vědět, když léčbu nechcete řešit s okolím

• Léčba obezity je zdravotní péče, nikoli test vůle nebo charakteru.
• Není povinností sdělovat kolegům, známým ani širší rodině, jaké léky člověk užívá.
• O užívaných léčivech by ale měl vědět lékař nebo jiný zdravotník, pokud je tato informace relevantní pro léčbu, zákrok nebo řešení nežádoucích účinků.
• Semaglutid a tirzepatid nejsou totožné léky: semaglutid působí přes receptor GLP‑1, tirzepatid přes receptory GIP a GLP‑1.
• Nevolnost či zažívací obtíže mohou patřit mezi běžné nežádoucí účinky; výrazné nebo přetrvávající potíže je vhodné řešit s lékařem.
• Výsledek jednoho člověka neříká, jak bude na léčbu reagovat někdo jiný.
• O vhodnosti léčby rozhodují zdravotní kritéria a individuální poměr přínosů a rizik, nikoli to, zda ji používají přátelé nebo kolegové.